Daleké kanadské kraje nelákaly v minulých dobách svět a různé dobrodruhy jen svými zlatými ložisky. Mnohem dříve než o zlatě hovořilo se už o jiném kanadském bohatství – o drahocenné kožešinové zvěři, žijící v tamních končinách ve velmi hojném počtu. A toto „zlato“ bylo už dobře známé i v době Vernově. Kožešiny byly na světových… Continue reading Daleké kanadské kraje nelákaly v minulých dobách svět a různé dobrodruhy jen svými zlatými ložisky. Mnohem dříve než o zlatě hovořilo se už o jiném kanadském bohatství – o drahocenné kožešinové zvěři, žijící v tamních končinách ve velmi hojném počtu. A toto „zlato“ bylo už dobře známé i v době Vernově. Kožešiny byly na světových trzích velmi vyhledávané, a proto není divu, že největší kožešinové společnosti vedly mezi sebou tichý, ale neúprosný boj, aby získaly pro sebe co nejvíce drahých kožešin. Že si při tom nepočínaly zvlášť poctivě a hleděly jen na velké zisky, to snad není třeba zdůrazňovat. Zvěř byla rok od roku nemilosrdněji vybíjena a stěhovala se před lovci stále dál na sever… Kanada, která byla středem takového zájmu, přivábila samozřejmě i pozornost spisovatele Julese Verna, který se rozhodl seznámit s ní své čtenáře v rámci napínavého dobrodružného p říběhu nazvaného Země kožešin. Zavádí nás se svými hrdiny tentokrát do severních oblastí kanadské země, kam přichází výprava poručíka Jaspera Hobsona s úkolem proniknout co nejdále do kraje půlnočního slunce, založit tam novou stanici a po dobu polární zimy lovit zvěř. Výprava dosáhne svého cíle a zařizuje se na poloostrově vybíhajícím daleko do moře, netušíc, že ten poloostrov je ve skutečnosti jen ledová kra, která se jednoho dne může odtrhnout od pevniny a vydat na bludnou pouť po vlnách ledových moří… Pro zajímavost bychom vám rádi ještě řekli, že čeští čtenáři a Vernovi ctitelé se seznámili s fabulí Země kožešin už rok po jejím prvním francouzském vydání, kdy dávno ještě nebyla přeložena do češtiny. Zasloužil se o to Jan Neruda, který v novinářské studii o dílech J. Verna z 21. října 1874 uvádí celý její obsah. Čím asi tento román mohl Nerudu nejvíce zaujmout? Fantastickým závěrem, poutavostí všech těch smyšlených dobrodružství, příkladným bojem malého kolektivu proti zlé přírodní katastrofě, nebo snad hrdinskou obětavostí prostého eskymáckého děvčete, mladé Kalumy? To už posoudíte jistě vy sami, až knihu dočtete a trochu se nad ni zamyslíte!